Stodola v Benešově

  • Autor: Studio Raketoplán s.r.o. – Jakub Adamec, Pavel Nalezený
  • Tým: Jakub Adamec, Pavel Nalezený, Radek Vaňáč a Jan Mach (mjölk), Jan Vondrák (mjölk)
  • Grafický design: Studio Raketoplán s.r.o. a Marek Nedelka
  • Lokalita: Benešov u Semil
  • Stavba: 10/2011 - 02/2013
  • Velikost: 188 m2
  • Dodavatel: Stavko s.r.o., Košťálov
  • SUBDODAVATELÉ: Test s.r.o., Stružinec
  • Fotografie: Lukáš Pelech

Na fotkách inzerátu zářila. Štíty ztroskotané lodi pod kopcem Benešov. Její mohutná lomená střecha  na cihelných pilířích. Vysoká vrata z tmavého dřeva na obou podélných fasádách. Ocelová kola peřejí mezi svažitou ulicí a divokou záplavou zahrady.

Prázdnou stodolu jsme poprvé navštívili v srpnu 2009. Stádo ze sousedního kravína bylo po dlouhých letech konečně pryč. Dalo by se tu usadit a žít. Zamířili jsme s tátou ke skupině vysokých stromů v severním cípu pozemku. Nad strání jsme se vyhoupli do koruny staré třešně. Dívali se do louky, na dům a kopce na horizontu pod ním. Zvědavosti se nešlo ubránit. Vykloněnými vraty jsme se provlíkli dovnitř. Stáli jsme na okraji prachem pokryté pláně. Ledabyle vybetonovaný dvůr přetínala jen příčná zeď sníženého terénního podlaží. Jeho trámový vysunutý strop čněl do otevřené haly jako pódium.  V koutě stál opřený fošnový žebřík. Vylezli jsme nahoru. Široký krov stodoly se nad hlavou vznášel vysoko jako dřevěné mraky. Na smrkovém záklopu nám u nohou ležela poslední várka starého sena. Zkoušel jsem v tom přítmí někde položit foťák a pořídit snímek na delší expozici. Nedaleké kopce na jihu, jejichž jména jsme neznali, prosvítali škvírami prkenného štítu. Jakoby měli najednou všecko před sebou. Světlo venku bylo stříbrný.

Stodola měla sloužit ke zpracování a uskladnění krmiva chovného dobytka. Pro benešovského statkáře pana Antonína Holce přestavbu nedokumentovaného původního stavení navrhnul semilský stavitel Josef Schejbal. Stavba byla dokončena na konci roku 1947. Na jaře 1948 byla znárodněna a upadla do správy nově vzniklého JZD. O šest let později družstvo navíc přes cestu zprovoznilo velký kravín. Rodina pana Holce získala dům zpět až po listopadu 1989. Díky vynikající stavební úrovni s jakou byla provedena, se stodola, i přes nedbalou správu JZD, dochovala v dobrém stavu.

Před vlastním posouzením statiky celého stavení bylo nutné, krom úplného zaměření jeho viditelných prvků, také kopnout do země. Zjistit, na čem stodola stojí. Vytipovali jsme několik míst na nároží a po jejím obvodě. Hned u první jámy odkryla lžíce bagru kamennou zeď. Postupně jsme přišli na to, že svrchní stavba spočívá na necelých 6 stop hlubokém žulovém základu. Jeho podélné pasy jsou okolo a uvnitř disposice spřaženy podobně také v křižném směru. Vnitřní příčný pas je kyklopská zpevňující hráz mezi sníženým podlažím (původně řezárna) na jihu a dvorem (mlatem) na severu stodoly. Dům se touto 8 stop vysokou terasou vyrovnává s okolním, k jihu prudce se svažujícím, terénem. Stavba díky zešikmení pozemku na jižní straně získala o podlaží navíc.

Tradiční úspornou konstrukci hospodářského stavení vymezují cihelné pilíře. Štíhlé zděné nohy se spárami vyplněnými ostrou cementovou maltou měří půdorysně 60x60cm. Nad sebou nesou široký dřevěný krov. Zvonivé cihly se zaobleným okrajem nejspíš vzešly z žáru nádherné kruhové pece cihelny v nedalekém Libštátě.

Konstrukce střechy je lomená-mansardová, vázaná z dlouhých dřevěných trámů do ležaté stolice. Brázdit sever podél Jizery a nevidět ji jinde. Vynesli jsme ven všechno přebytečné dříví a teprve pak ji spatřili v čistotě. Vzdálenost plných vazeb se různí v rozmezí od 3 do 4 metrů. Středový trám v hlavní podélné ose v některých travé chyběl. Na několika místech byl podepřený provisorními sloupky.