Kovárna Strahov
- Autor: Studio Raketoplán, s.r.o. - Pavel Nalezený, Radek Vaňáč
- Tým: Ondřej Kuptík, Samuel Nekola, Aleš Moravec, Tadeáš Pech, Šimon Marek, Jan Kysilka
- Lokalita: Praha, Hradčany
- Stavba: 11/2017 - 11/2020
- Dodavatel: Pracom s.r.o. Neristav s.r.o.
- Subdodavatelé: Truhlářství Čejka, StarWork z lana cokoliv s.r.o
- Fotografie: Petr Polák
- Řešená plocha: 152 m²
Strahovská kovárna je usazena jako první objekt po pravé straně při vstupu branou do Strahovského nádvoří, se vstupní fasádou orientovanou do nádvoří, na severovýchod. Skromnost fasád řešené stavby i sousedních objektů dává celé linii dojem klidu a akcentuje zdobenou bránu se sochou zakladatele řádu premonstrátů svatého Norberta a také kostel svatého Rocha naproti kovárně. Dům č.p. 126 (Strahovská kovárna) je spolu se sousedním objektem č.p. 127 jedním z nejstarších objektů v areálu nového hospodářského dvora při Strahovském klášteře. Tyto dva objekty vznikly pravděpodobně kolem roku 1677 za opata Jeronýma Hirnheima a téměř po celou dobu své existence byly funkčně propojeny. V 50. letech minulého století dokonce bylo řešeno možné administrativní scelení obou objektů. K němu však nikdy nedošlo a při jedné z posledních stavebních úprav v 70. letech minulého století byl objekt č.p. 126 definitivně funkčně osamostatněn provedením vlastní vertikální komunikace do patra.
Přízemí objektu č.p. 126 bylo historicky určeno klenuté kovářské dílně a komoře na nářadí, zatímco v patře, které bylo přístupné z dřevěné pavlače na jihozápadní fasádě, se nacházela kuchyně a 3 pokoje obývané klášterním kovářem
a varhaníkem. Dřevěná pavlač plnila svou funkci pravděpodobně až do roku 1861 kdy byla nahrazena úzkým zděným traktem s chodbou.
Cílem rekonstrukce bylo vdechnout objektu nový život oprášením historické náplně, očištěním celé stavby
od nepatřičných nánosů z minulých let a také znovudoplněním vhodných prvků a principů, kterými se kovárna dříve pyšnila. Původní dispoziční členění domu se až v překvapivé míře dochovalo a nebylo nutné ani žádoucí do něj provádět nepřiměřené zásahy. Vstupní podlaží domu je díky přímému kontaktu určeno funkci reprezentativní kanceláře s nutným zázemím, zatímco v patře a nově i v podkroví se nachází byty, jako tomu ostatně historicky vždy bylo. Na jihozápadní fasádu byla navrácena dřevěná pavlač, která je však částečně oživena funkcemi bytu a stává se tak přímo pobytovým prostorem orientovaným do klidného dvorku.
Důležitou roli při opravě kulturní památky sehrál výběr materiálů. Důraz byl po konzultaci s památkáři kladen
na zachování maximálního možného množství hodnotných konstrukcí a jejich povrchových úprav, které jsou v návrhu podpořeny použitím tradičních, historicky používaných, materiálů. Výsledkem projevené úcty ke stávajícím konstrukcím a tradičním postupům je neopakovatelná „vůně staré stavby“, skoro jako by rekonstrukce ani neproběhla.
Stavba získala nový památkářský rozměr i ve svém průběhu, kdy byl objeven malý klenutý sklep, jehož původ sahá
až do období gotiky. Za dohledu památkářů a archeologů byl sklep odkryt a následně probíhala jednání o jeho možném využití a zapojení do návrhu. Památkáři ostatně celou stavbu drželi ve správných mezích a se svými zkušenostmi nám byli partnery po celý proces od návrhu po kolaudaci. Sklep nakonec kvůli ekonomické stránce věci využit není, je však zakonzervován a přístupný přes revizní poklop.
Finanční stránku je třeba mít u rekonstrukce historické budovy citlivě vyváženou. Je vždy otázkou, kolik do stavby investovat, aby se celá akce ekonomicky vyplatila, zároveň je nutné počítat s možnými dalšími náklady vznikajícími
při stavbě během odkrývání jednotlivých konstrukcí, a také s odpovídajícími náklady na zachování historicky cenných prvků. Obecně lze říct, že rekonstrukce historických objektů vyžadují větší finanční péči, výsledek za to však stojí
a hodnota zůstává zachována.
